Stonehenge na Vysočině ozdravuje tělo i ducha
„Kamenný kruh Druidů je novodobou replikou megalitické stavby. Jeho účelem je pomoci lidem v jejich duchovním vývoji a zlepšení zdraví. A navíc – je to největší kromlech v České republice.“
Doslechl jsem se o tomto kruhu od známých a vyhledal si na internetu o této zajímavosti více informací. Hned po přečtení prvních vět se ve mně nastartovala touha zkusit si působení energie kamenů přímo na sobě.
Plný napětí jsem jednoho lednového rána vyrazil. Mlhavé mrazivé počasí poblíž Počátek u sv. Kateřiny nebylo příjemné. Spíš jsem si říkal, jestli ten kruh v mlze vůbec najdu. Zaparkoval jsem poblíž silnice z Horní Vsi do Počátek a vydal se směrem k Resortu sv. Kateřiny. Procházím alejí po cestě v mlze, kolem les bez známek života. Na konci cesty jindy rušný resort přidušen pandemií dokresloval atmosféru zvláštního ticha.
Na louce v hromadách sněhu tancují tři dívky zkamenělé v čase. Rušivé myšlenky jakoby ustupují. Začínám vnímat sebe. Můj vnitřní svět slyší dívky zpívat a nad nimi pronikající záře světla vysvobozuje pomalu mou duši z okolní šedi.
Kousek dál, kde paprsky sílí, potkávám dívku. Pohlcena okolní krásou vstupuje do paprsků slunce. Až její hlas mě vrací zpátky do reality. Vidíme se poprvé a přesto jako bychom se znali léta a vnímali stejně okolní přírodu. Je zvláštní, že zrovna ten den slaví narozeniny. Setkání taky nečekala, ale za přání je moc ráda.
Postupuji dál lesem na planinu, po cestě ještě minu kostelík, nad kterým už prosvítá modrá obloha. Neskutečné, jak se počasí může změnit po pár krocích do kopce. Vycházím na planinu, která je zalita sluncem. Pohledem hledám vysněný „Stonehenge“. Sněhem prošlapaná cesta mě dovede k tabuli na okraji louky a já pročítám text na ní. Jsou zde rady, jak kruh „použít“ a také jeho historie a další poznatky.
„Středový kámen je spojen krátkými paprsky se všemi obvodovými kameny. Ty jsou obdařeny specializovanými léčivými schopnostmi, vzájemně se lišícími tak, že obvod obsáhne celé patologické spektrum. Vystoupí-li nemocný na středový kámen, je jím prohlédnut. Podle diagnózy si plochý kámen vyžádá energii od toho nebo těch obvodových kamenů, do jejichž "kompetence" nemoc spadá a předá ji člověku. Při léčení stojí pacient nejprve čelem k východu asi 1 minutu a poté leží asi 2 minuty na zádech nohama k východu.“
Vstupuji tedy do kruhu a snažím se nemyslet. Jsem tu sám, na celé planině není nikdo, na koho by se mé myšlenky soustředily. Odložil jsem i fotoaparát, vstoupil mezi dva největší kameny a zavřel oči. Překvapilo mě, jak dlouhá může být jedna minuta. Tedy, jak je těžké být sám se sebou nerušen vnějšími vlivy. I při mrazu skoro desetistupňovém jsem vnímal teplo, které slunce od východu poskytovalo. Stál jsem bez hnutí tento čas a po otevření očí jsem byl nejdřív oslepen bílou září čerstvého sněhu a pak si uvědomil tu sílu ticha.
Vkráčel jsem do středu kruhu plný napětí. Neměl jsem však pocit, že se se mnou něco zvláštního děje. Spíš ve mně převládaly všudypřítomné myšlenky a já se je snažil odhánět ve snaze si vyčistit hlavu. Ani po pobytu na středovém kamenu jsem nepociťoval žádné fyzické působení kamenů. Ale ze zkušeností vím, že takové věci člověk nevnímá hned. Tedy alespoň meditacemi netrénovaný člověk jako jsem já.
Cesta zpět byla vlastně obdobou cesty sem, jen v opačném gardu. Azurová modř na návrší střídala mrazivá mlha, ale zážitek, který jsem na planinách prožil, mi už nikdo nevezme. A jaké jsou mé pocity dnes po třech dnech? Zdá se, že mě přestávají pálit oči, ale naopak mě začaly více bolet záda a ledviny.
Věřím, že energie kamenů ve mně nastartovala léčebný proces, vždyť jméno Petr z řeckého „Petros“ znamená „skála“ či „kámen“. Nemyslím si ale, že bych do tajů energetického působení v dohledné době pronikl.
